9

8.1.	Excelentní výkon našeho zastupujícího kytáristy Hurvínka a ne zrovna hojná účast diváctva, to byly hlavní atributy sobotního charitativního Tříkrálového Festu v libereckých Lidových Sa - dech, no, hráli jsme před Tělama a viděli jsme taky různý další skupiny, škoda že poslední Vomit z Jablonce sundala paní výčepní mokrým ubrusem z pódia, protože už se muselo končit. Ty zněli docela zajímavě.
2005
20.11.	Už jsme napsali asi tak pět nebo šest kapitol naší naší vlastní show, která se jmenuje "Furtchuť hledá kytáristu, co není ani hvězda, ani do kántry, ani do metálu, má vlastní aparát a je schopnej se to tak nějak zhruba naučit" a já ani nevím, kdy bude pokračování. Obě dvě listopadová vystoupení jsme odehráli s náhradníkem, jehož um si všichni jednoz - načně pochvalovali a někteří si i tajně pochrochtávali do kapesníků. V obou případech jsme hráli před Swallow This, což jsme tak trochu taky my, takže došlo ke klasickému dvojhraní. Zvládli jsme to a budoucnost - snad světlá - je opět před námi.
2.11.	Situace zatím mírně nepřehledná, obě dvě listopadová vystoupení s námi velmi pravděpodob- ně odehraje za menší lihovou úplatu již zmiňovaný Hurvajz. Díky, chlapíku statečný!
18.9.	Tak konečně můžu napsat něco zajímavýho. Momentálně se chystáme na vyzkoušení páté- ho kytaristického adepta a stále tajně doufáme, že už to třeba brzo vyjde. Už delší dobu do- mluvené vystoupení v pardubickém Žlutém psu před Vladimírem Mišíkem s Etc.. (7.10) s ná- mi velice laskavě odehraje Hurvajz z harcovských agrometalistů Alco-Coma coby záskok, za což jej čeká vděk a láska nás i obou našich fanoušků.
1.6.	My Osiřelí věnujeme se mnoha záslužným i jiným činnostem, jednou z nich je i vystupování s cover kapelou Swallow This - abyste se o ní něco dozvěděli, jukněte se tadydlenc.
2.5.	Inu, poněkolikáté na Majáles na harcovských kolejích. Dobrej zvuk, pívo i ostatní kapely (my jsme se vklínili mezi Los Lososos a Drobný za bůra) jsou tady už skoro pravidlem. Vře- le až žhavě fakt doporučuju skupinu Nil, která celou venkovní estrádu zakončovala. To byla radost. My jsme si taky uďáli radost a moc dobře jsme si zahráli a zahulákali. Jo, vlastně ještě něco: byl to náš poslední koncert s Jirkou, který byl na vlastní žádost uvol- něn ze svazku furtchutích spolupracovníků (krycí jméno Jiřin). Post nejhlavnějšího z hlavních kytaristů je tak zcela volný a my se jej momentálně snažíme zaplnit. Jirkovi se sluší podě - kovat za to všechno, no a my budeme o dalším vývoji informovat.
24.4.	Romantické parkoviště před zámkem Sychrov hostilo benefiční koncert pro radostínskou oz- dravovnu, kterého se zúčastnilo šest libereckých kapel. Akce vcelku záslužná nepřilákala moc návštěvníků, spíš by se dalo říct, že známí všech kapel si udělali výlet a někteří z nich si ho budou pamatovat. Furtchuť hrála jako čtvrtá a užila si to. Děkujeme Janičce Drbohlavo- vé za pěkný večer.
9.4.	Menší aktualizace fotografického charakteru (tadyklenc), jinak bych rád připomenul naše nejbližší vystoupení venku před zámkem Sychrov na benefiční akci pro dětskou ozdravovnu v Radostíně, kde dojde ke zcela raritnímu úkazu - tři členové Furtchuti vystoupí zároveň (te- da né ve stejnou dobu, že jo) se znovuvzkříšenými Swallow This, neb momentálně tvoří ryt- miku a doprovodný vokál v této česko-kanadsko-britské mordpartě.
12.3.	Potřetí v námi milém baru zasvěceném sportu v Ústí nad Orlicí a poprvé bez místní předka - pely. To nás donutilo sáhnout do vlastních zdrojů a vytvořit si svůj vlastní punkový support nazvaný Liberecký párky (Jirka, Vítek, Miloš), který ve svém repertoiru zabrousil i do politiky (protestsong Standa Gross). Vlastní koncert Furtchuti byl poněkud poznamenán prdlou stru- nou a trošku strnulejším publikem, ale dalo se to. Nocleh opět v místním Melrose Place díky místní fanynce J.a na zpáteční cestě jsme se stavili v ozdravovně v Radostíně (benefiční koncert na Sychrově 23.4.), kde jsme ...ehm... málem zůstali.
23.2.	Po necelém roce jsme se - vesnický balíci - opět vydali do Matky Měst, a zase do Rock Café s pražskými Chameleony. Výborný zvuk na pódiu a vstřícné publikum nám poskytly ideální prostředí pro výkon 10+2, takže se dvakrát přidávalo. Chameleon s novým basákem tam pak natlačil to svoje a jelo se domů...
13.2.	Celkem vzato to vůbec nebyl špatnej večírek v pátek v tom K.Ú.D., hráli jsme jako prostřední po Weekend Wasters a před Hush. Zima nám na pódiu nebyla a návštěva byla takřka olbří - mí. Začali jsme tam také oficiálně naznačovat lidem, že by bylo záhodno zakoupit si naše nové cédé. Někteří tak opravdu učinili.
26.1.	Je to tak. Ačkoliv si Furtchuť momentálně vybírá něco jako "čas na rozmyšlenou" a zdánli- vě se tedy nic neděje, pod poklicí to bublá a vře. Naše novinkové CD se příhodně jmenuje Bobr nemá kachnu rád a je na něm pět věcí. Ještě se dolaďují poslední detaily obalu. Mělo by se taky trošičku hrát, nejbližší koncert bude s Hush a Weekend Wasters v pátek 11.2., a to tak že v libereckém K.Ú.D.
- 2004 -
5.12.	Páteční Staminu, takovou větší rodinnou sešlost, zahájili liberečtí Weekend Wasters ještě celkem potichu. Druzí Chameleoni ovšem nenechali nic náhodě, přivezli si vlastní silné apa- ráty a začalo čóro móro, zakončené masivním prodejem jejich zbrusu novéha alba Ztráty nepočítám. My jsme skromně vystoupili jako poslední a - přestože pár věcí nezaznělo zrov- na v nastudovaných podobách - bylo to snad důstojné zakončení celého večírku a vlastně i starého roku, anžto v prosinci už nikde jinde nehrajem.
28.11.	Lze utrousit špatného slova o akci v klubu, kde vás hned po příjezdu začne majitel hostit do- mácí třešňovicí? Kde je teplo, rudé oči maršálů svítí a po vás hrají našláplí pražští Chamele- oni? Pravda, návštěva nebyla z nejhojnějších a lidé si spíš ohřívali sklenky alkoholu mezi stehny, a tak se nějaké velké křepčení nekonalo, ale my jsme si vystačili. Cesta domů a následné omývání znečištěného levoboku našeho vozidla se jistě zapíše zlatým písmem do furtchutí kroniky (která teda neexistuje, jo). Prostě kosteleckej Barák. V pátek si v liberecké Stamině zahrajeme s Chameleonem a s libereckou novinkou z profláklých muzikantů Weekend Wasters (Štěpa K.-zpěv, Ráďa K -basa, Zelí-kytara, Pepa P.-bicí), tři kapely a rodinná atmosféra nebo pohádka v televizi no tak to je snad jasný né?
14.11.	Na početné výtky, že se tu nic neděje, odpovídám: je to pravda, nic se neděje. Ale tadyk jsou fotografie ze zářijové oslavy v Depressu blahé paměti.
20.10.	Ústí nad Orlicí je naše oblíbená štace, místo, kde se o vás postarají včetně snídaně a džbe- rů a kýblů u hlav lehce zmožených spících "umělců" (děkujeme, Jaroslavo, snad je příště použijeme). Hudební akt proběhl na pódiu, které nám zahřála šikovná letohradská skupina Nanda Devi.
10.10.	Naše nová destička je na světě, zatím sice nemá ani jméno a ani obal, ale jisté je, že na ní je pět písniček: Bobřík odvahy, Buď na mě chlap, Kachna, Na cestách a Zpověď jikry. Mírně zoofilní obsah jsme natočili a smíchali v jabloneckém klubu Na Rampě, kde nám byli kromě místňáků Thimji a Honzy Weinerta nápomocni naši milí externisté Kompas a Jirka Štarha (Apple Juice, ex-Mikiho Pupík a Roe-Deer), kteří jsou i osobně zvěčněni v drážkách našeho asfaltového holuba. Což znamená, že první si zazpíval a druhý zahrál na kytáru.
27.9.	Bez asistence městské policie se neobešel náš stoličkovo-poloakustický příspěvek na osla- vě narozenin R. Kodyma (R jako Radek, přátelé) v libereckém baru Depresso. Vybrali jsme písně hratelné potichu a přidali jednu speciálně složenou na oslavencovu počest. Tím pádem došlo i na písně, které běžně nehrajeme, natožpak na Kompasovu elektroakustiku. Není asi potřeba moc zdůrazňovat, že celá akce skončila nad ránem a že druhý den byla zkouška.
19.9.	Ne úplně akusticky ideální barokní Valdštejnská lodžie na kraji Jičína hostila Fest proti dál- nici, kam nás pozvali místní První hoře. Ačkoli zvukař trochu potrápil naši přední řadu, my jsme se chrabře snažili zanechat kladný dojem v řadách ekologických aktivistů i pasivistů. My jsme tam byli spíš za to druhý, teda.
11.9.	Ještě jsme stihli léto v pěkném venkovním areálu mělnické restaurace U Jelínků na třetím ročníku SOS festu s celkem 14 kapelami. Návštěva dobrá, pankáčí, hiphopeři, dredaři a nor- málňáci s rozvahou vyslechli náš set, kam se nám podařilo vpašovat i nový kus, a to píseň již dva roky zaniklé skupiny pojmenované podle jistého středoevropského veletoku. Moc příjemná akce a my děkujeme Ondrovi a Radkovi za pozvání. Samozřejmě jsme s povděkem kvitovali i přítomnost několika našich milých V.I.P. hostů.
2.9.	V září si tedy naopak zřejmě cvrnknem třikrát, z toho jednou akusticky v oblíbeném Déčku (celá polovina kapely stejně nikam jinam nechodí). Na přelomu září a října se odebéřeme na jabloneckou Rampu, kde se pokusíme naživo zaznamenat a potom smíchat několik nových písní plus Kachnu, která je naopak poněkud staršího data. Zpráva pro mladého čtenáře: dva nové texty se Ti zobrazí v příslušné rubričce a tak si je budeš moci přečíst. Ale paní učitel- ce o tom neříkej.
14.8.	Momentálně to vypadá, že jsme přetáhli letní lásku do září. Libverdský klub Stodola se pro problémy s obyvateli okolních hvozdů odmlčel a s ním padá i naše společná akce s lbc le- gendami Hush a Cheeky-Freaky. A aby toho nebylo málo, jindřichohradecký Mlejn byl údaj- ně vykraden a nějak se tam nedá hrát nebo co. To jsou samozřejmě nepříjemné zprávy, my to ale hravě překonáme přípravou na nahrávání několika novějších písní, což by se mělo ode- hrát tak ňák na podzim. Detaily promptně dodám.
20.7.	Johoho, jedno z nejobskurnějších vystoupení naší historie jsme absolvovali v sobotu mezi třetí a čtvrtou ráno v Petrovicích u Malých Svatoňovic, když jsme korunovali první den zdej- šího M-festu hraním pro liberecký Lewisit (těm děkujeme za svoz krásnější poloviny našeho sboru) a pár dalších týpků, kteří vydrželi. Všechno začalo únosem z pionýrského tábora, na což navazovaly dva na sobě nezávislé přejezdy přes širé lány, hledání lokality (nějak nevy- byl papír na šipky nebo co), po prohlédnutí festivalového areálu procedit "Tak tady by teda Koller nehrál, voe" a pak už jenom čekat (zpříjemněno mj. i Jolly Joker & PBU) do zmíněné- ho rána. V polospánku jsme dali i novinku Buď na mě chlap...teda aspoň myslim. Obzvláště psům jsme se líbili, prodali jsme jedno CD a ráno v osm jsme byli zpátky.
6.6.	Daleká cesta do Ústí nad Orlicí se jednoznačně vyplatila. Zdejší Sport Music Bar sice není zvukově nejideálnější, ale to nám, ani plnému sálku moc nevadilo. Po prvních Stepping Self- eater jsme se oděli ve slušivé umělinové dresy, vskočili tam a neohroženě performovali, což v závěru vedlo ve vynucování tolika přídavků, že už jsme hráli i to, co už neumíme (já vim, ja- ko by v tom byl nějakej rozdíl) a nakonec, jako signál že nic dalšího nebude, jsme předvedli mimořádně Stánky, to fakt pochopili a už nic nechtěli. Pak už jsme mohli pít a někteří z nás i trojhodinově spát. Brzo ráno jsme jeli do Liberce a až na to, že na nás ten Standa Motl ne- počkal a šel raději na ten sraz z gymplu, nenašli jsme na celé akcičce ani šrám
25.5.	Domlouváme, zařizujem a nakonec rušíme nebo jsme rušeni. Stav a počet koncertů se z rozličných důvodů mění tak rychle, že to prakticky nejde aktualizovat. Bohužel se jedná o sestupnou tendenci, a tudíž nezbývá než doufat, že naše vystoupení v Ústí nad Orlicí nebu- de poslední, ale třeba předposlední....v této sezóně.
4.5.	S jedním odposlechem na tři zpěvové mikrofóny, za silného větru a po právě skončeném se- tu Alco-Comy (a tudíž i Vítka, našeho motoru) jsme se probelhali naším vystoupením na harcovském Majáles. Premiéru měl náš nový kus nazvaný Jídlo, který pojednává o potravě a žrádle.
18.4.	Dobře jsme si zahráli před nejvěrnějšími v K.Ú.D. po jíčínské odpovědi na The Doors, První hoře. Člověk z pódia na lidi moc nevidí, ale pravda je, že už jsme to tam zažili plnější...
14.4.	Klaxon dotroubil, ještě než jsme tam vůbec stihli vydat samohlásku.
4.4.	Ehm..takže zamýšlená premiéra Štěpy a spol. se opět neuskuteční, v libereckém K.U.D. představíme místo nich jičínskou kapelu První hoře. S těmi o týden později zmermomoc - níme novopacký klub Klaxon.
21.3.	V únoru se Na Rampě v Jablonci nahrávalo, tudíž došlo na renesanci zvukových mp3 výhře- zů, kde jinde než v sekci zvuk. Kuk!!
14.3.	Fotky z Rock Café se nacházejí tadydlenc.
7.3.	"A co by to bylo za kapelu, kdyby nezahrála Brikety!!" Ano, přátelé, festiválek v hrádeckém Dělnickém domě byl o metalu; aspoň publiku sálala lačnost po tvrdém kovu ze všech pórů jejich džísek. První byli místní a pořadatelští Out of Control, po nich nastoupili liberečtí A priori následovaní novoměstskými Rain, což byl přenos strojem času do osumdesátýho čtvrtýho na letní parket do Lomů u Kunžaku. My jsme nenechali nic náhodě a přivezli si kompletní nástrojovku i s bicíma a pak jsme to teda všechno použili. Dobře jsme si zahráli a i se tančilo, ale měli jsme pocit, že kdyby jsme hodili do placu Run to the Hills od IM, ta- nečníků by šmahem přibylo. To ostatně dokázal set poslední Alco-Comy s Vítkem a jejich chrochtacím zpěvákem, kteří jako třešínka na dortu celou akci po druhé ráno zakončili.
3.3.	Bohuš Matuš na nás sice do Rockové Kavárny nepřišel, ale i tak se dá říct, že včerejší večer patřil mezi ty povedené. Třídní sraz, kolegové z práce, příbuzní a samozřejmě i další návštěvníci společně se super zvukem na óbrpódiu vytvořili pozitiva, negativem snad jedině ranní cesta domů, krátký spánek a hurá do práce. Premiéra nového štychu Na cestách a jako přídavek Diskočočka. Pouštěli na nás kouř, takže jsme se vlastně vůbec neviděli. Po nás zahřáté publikum atakovala skupina Chameleon, které děkujeme za zapůjčení cajků. Kavárenské fotografie promptně dodáme (vizážisté kytarového génia se opět překonali).
15.2.	Návštěva Na Rampě by se sice dala spočítat na horních končetinách naší rytmické sekce, ale my jsme si udělali romantickej mejdan (nezapomeňte, že bylo 14.února!!!). Přijeli jsme dodávkou jako vopraudická kapela, poslechli si jablonecké New Face s kontrabasující zpě- vačkou a vybalili to na záznamové zařízení, tudíž máme záznam. Podle něj jsme přidávali, a to Kachničku (voni si mysleli, že se to jmenuje Kachlička) a Diskočočku. Také jsme byli digitálně foceni naším milým Kompasem, kterému děkujeme za domluvení akcičky. Rád bych zde zmínil také naše milé tanečníky - máme vás rádi.....to teda jako jo.
1.2.	Přišel čas odtajnit dávnou historii, vyhrabat staré i novější články o Furtchuti a zveřejnit je, ať se fanoušci psaného slova pomazlí s břitkými dobovými citáty členů i barvitými popisy hodnotných koncertů, obzvláště z pera jisté novinářky, která jako na potvoru na žádným nebyla...tadyk, jinak je to v Historii.
26.1.	Vcelku náhodou jsme zjistili, že CD příloha časopisu Computer (19/03 - říjen) mimo jiné ob- sahuje Furtchutí muziku, údaje a fotky. Obzvláště pikantní je pak titulek na obalu inkrimino- vaného nosiče:"Skupina Furtchuť - kvalitní hudba v MP3". No a pak vysvětlujte lidem, že nej- ste slavný..... Jinak my jsme kromě krátkého soustředění (kde jinde než v Čelákovicích) ve speciální ses - tavě Jirka, Jana, Miloš a Kompas, jež bylo násilně přerváno salmonelózou kytarového boha, v podstatě nic zvláštního neudělali. Až na Janu, která začala v práci psát texty.
3.1.	Zdá se, že jsme přežili. Jana má práci, Vítek strach ze státnic a Jirka novej aparát, z če- hož vyplyne konečně pořádnej diskometalovej zvuk.
- 2003 -
14.12.	Skvěle jsme si zahráli ve Stamině společně s pražským Chameleonem a libereckými Sko - ro. Za přítomnosti mnoha lokálních celebrit :-) jsme to rozbalili jako poslední a přestože jsme z důvodů pozdních nočních hodin vyškrtli dvě věci, museli jsme stejně nakonec hrát všechno, a něco i dvakrát. Díky všem za skvělou atmosféru a oběma kapelám za účast - už dlouho se mi nestalo, že by za mnou chodili lidi a děkovali za přivezenou kapelu (Cha- meleon). Toto je pravděpodobně poslední novinka tohoto roku. Furtchuť se bude učit na státnice, dělat nový věci a mazlit se s novým kytarovým aparátem, a to i v lednu. První hraní v únoru. Zdar a sílu v novým roce!
7.12.	Hrát U Váchy na harcovských kolejích vždycky nejdřív vypadá jako výborná věc, zvlášť když předskakujete Tělům, ale když tam nakonec stojíte na malým pódijíčku, hrajete pro dva tancující a sto sedících a zvukař se tváří podivně na hlasitej šroťák , je to trošku jinak. To v sobotu v hospodě Na Bzendě v Jiříkově u Rumburka, to bylo jiný kafe. Po cestě jsme si sice vyzkoušeli celou škálu nadávek na cestáře, kteří se opět nechali zaskočit a ne- chali chudáčky tiráčky stát v zasněžených kopcích, ale pak už šlo jen o samá pozitiva (včetně Hukotovy mrkvové pomazánky pro vegošské kapely, což my teda nejsme). Viděli jsme anarchojazz místního Standartního Kompotu a polské Noisesession, my jsme hráli poslední. Vítek má zrovna sebedestruktivní období, takže hrál s naraženými žebry, ale to nám nebránilo v tom, abychom se nepředstavili jako "veselá" kapela se Santa čepkama a ryčnými rytmy, což nám vyneslo dva přídavky a pochvalu od vrchní pinglové. Doufáme, že se na Rumbursko brzy vypravíme znovu. Zdar Hukotovi a nazdar Jardovi Navarovi.
23.11.	Letos podruhé v Kostelci, tentokrát ve společnosti Ejhle a Dětí Deště (ty jsme, přiznávám, do konce neskousli). Dobře jsme si zahráli v pěkným klubu na malým městě, kam chodí docela lidi. Máme to tam rádi - asi i proto, že je to nedaleko od Čelákovic, našeho druhého domova. Novinka číslo dvje: myslím, že byl čas udělat pořádek ve fotkách - tajdlenc.
15.11.	Po třech měsících zase před lidmi a ani to moc nebolelo. Obě pozvané kapely dorazily a návštěvníci vlastně taky. Jakkoli mnozí můžou mít proti Castě výhrady, pro nás to v tu chví - li bylo "doma", a proto jsme po kláveso-noiso-disko půlhodině Ejhle a kytarovo-neveselé ho- dině Houpacích Koní mohli náš set prodloužit o přídavek včetně jisté kontroverzní cover verze, která je předmětem divokých vnitrokapelových diskusí. Někdo říká né a jinej zase jó. No prostě povedenej večírek.
9.11.	Přesně před rokem v Liberci sněžilo a kromě toho taky byly zpřístupněny naše stránky, jo, je to už rok - my slavíme prací. Po včerejší hustozkoušce je možno repertoár Furtchutě oz - načit jako zkonsolidovaný. Jedna kompletní novinka se zove Bobřík (pozn.: jedná se o bob - říka odvahy, viz texty) a předělání se neubránily starší kousky Kachna, Zimní Reggae a Něk- terý Noci. Nevím jak vy, ale my se teda rozhodně na pátek těšíme.
19.10.	V pozici nehrajícího poradce, vokálního instruktora, referenta přes rap a chváliče posílil Furtchuť na zkouškách milovník RHChP Roman Kvasnica alias Kompas. Pozorní čtenáři těchto stránek a ti, kdo na našem křtu moc nechlastali, si jej jistě pamatují jako pana Šle - hačku. Tento protřelý harcovník (zpěv a kytara, ex-April Joke, Andrtálec a Banana Jelou) se zatím na pódium s námi vyšvihnout nehodlá, ale zase neříká nikdy nikdy...
28.9.	Konec září nás zastihává v pomalém procitání a rekonvalescenci. Existují pracovní verze ně- kolika nových žvanců, je nutno je ochutit a dožvýkat.
7.9.	Jana konečně umístěna; její zpověď se do letní přílohy nejmenovaného českého deníku jaksi nevešla, ale u nás jí taky nebude špatně. Špatně naopak bylo Vítkovi, který momentálně leží v nemocnici se slepákem. Doufám, že nebudeme muset oprášit starýho dobrýho auto - matickýho bubeníka...
31.8.	Podzimní sezóna začíná. Budeme pravidelně zkoušet a potom chodit "na kafe". My tomu teda tak říkáme. Nevylučujeme ani případné družby s kapelami z dalekých krajin.
15.8.	My se fotíme fakt rádi. Tak například tadydlenc jsou fotky se Svatbínské Lepky. Heč!!!!
10.8.	Svatbín, maličká víska u Kostelce nad Č.lesy, hostila zřejmě již kultovní festival Svatbínská Lepka, přesně tak undergroundovej, jak jsme si představovali. Poprvé v životě jsme museli před zvukovkou budit zvukaře. Naše vystoupení, spojené s pobytem na letním bytě v Čeláko- vicích a porcováním Kachny, uzavřelo letní sezónu Furtchuti. Po ní bude pravděpodobně následovat sezóna podzimní.
4.8.	Tady jsou fotky z Kyjova; je jich jenom pár, protože je teplo.
20.7.	Třicetistupňový Kyjovský festiválek zdárně ukončen. Vedlerybníkatá akce hostila spoustu umělců, z nichž mnozí byli lehce obskurní, někdo pak dokonce silně perverzní (pornofolkáč Záviš nebo improvizační Nádhera Orchestra s nahým frontmanem a dvěma maníky brousící- mi litinovou vanu). Ale byli tam i jilemničtí Need of Activity (doporučuje každý druhý člen Furtchutě!). Co se týče nás, zcela otevřeně je třeba přiznat, že jsme hráli jako první. Lidi chcíplý z horka, snad jenom ty Stánky je trošku probraly (duet Vítka s Michalem z Lewisit). Nicméně Vítkovi rodiče vydrželi až do konce. Myslím, že je po dvou měsících potřeba zase trochu pozkoušet a vyměnit pár starejch kusů za diskopecky. Huvidíme.
16.7.	Voni to sledujou - nejmenovaný fanouš zjistil, že na webu Nových Ústeckých Přehledů se vyskytl článek o našem dubnovém hraní v ústeckém klubu Axel (s Incognitem); protože je to vydařený kousek, mrknout se můžete sem.
7.7.	Nevím; snad to bylo tím, že o nás v MFDnes napsali, že jsme taneční kapela, ale v Hrád- ku to bylo super. Publikum se náramně bavilo a řádilo, my jsme se bavili a řádili přenáram- ně. Došlo na Stánky i na přídavek, pak si sundat propocený kšiltovky, mrknout na Nýdy a hupky dupky zpátky do Českýho Brodu, kde se taky děly slušný věci .......Dík, Michale.
3.7.	Dneska jsem vočumoval v hudebním oddělení liberecké knihovny a už to měli v regálu: naše CD je od tohoto týdne k zapůjčení a odnesení na tmavé a suché místo!
1.7.	MP3 z aktuálního CD Čelákovice-Ukrajina-Moskva jsou kompletně a zadarmo ke stažení na www.freemusic.cz . Konec hlášení.
28.6.	Letos dost podivnej Nářez za vysvědčení (kapely se prakticky až na místě dozvěděly, že mají každá jenom 20 minut) nakonec dopadl tak, že Furtchuť po odehrání svých sedmi kousků zcela neuvěřitelně obsadila druhé místo z deseti regionálních kapel (1. Scarry 5, 3. Furtpryč). Plný počet bodů od Tomáše Marka (Lucie, B-Movie Heroes) jistě potěší, ale mnohem lepčejší je to, že Jiřík si už nebude muset nikde půjčovat šňůru, páč jí vyhrál. Viděli jsme pár zajímavých kapel (Anabáze, Optimik z Nového Boru) a nakonec nás po hodinové zvukovce rozsekala Dusilka a spol. Plán na příští týden: jedeme na Rock for People jako diváci s náhlým výpadem do Hrádku pro změnu jako účinkující.
15.6.	Staminafest se nocí proměnil z oupnéru do indóru, takže jsme si zahráli před závěrečnou Koulí naše rychlejší kousky vevnitř.
8.6.	Předkoncert, koncert i zakoncert ve Stodole dopadly výborně; i přes poměrně sporou návštěvu šlo o jedinečný zážitek - ještě nikdy jsme nepili přímo uprostřed písně bez přeru- šení hraní panáky (tuším, že to bylo Nehru). Hráli jsme úplně všechno, a něco dvakrát. Nakonec se jamovalo - teda né že by se jedla marmeláda - a došlo i na hip-hop. Díky Panu Zvukařovi i dalším, jemu podobným pánům a paním ve Stodole!
4.6.	Náhlá koncertní příhoda - byli jsme osloveni talentscouty klubu Stodola v Lázních Libverda a nakonec jsme řekli ano. Noční klid kolonád tam budeme rušit tuto sobotu.
1.6.	Fotogenické tváře, koordinované pohyby, střízlivý zrak a lepé postavy, tak nás zastihl křest Čelákovic minulou sobotu. Máme fotky, takže se můžete přesvědčit tadyk. Jinak - snad to nezakřiknu - program na léto potvrzen, takže Furtchuti zbývá už jenom udělat ty státnice......
25.5.	Tak už je to pokrstené. Před křtem jsme sice dělali tajnosti (článek v sobotní MF Dnes), ale teď už můžeme prozradit, že před zaplněným K.Ú.D. šlehačkou pokřtil naše CD Roman Kompas Kvasnica, souputník z našich začátků, jenž taktéž zapěl a zahrál si s námi na kytaru. Zazněla také cover verze jedné z písní Cheeky Freaky spolu s naší vlastní novinkou Kožený kalhoty a Scar Tissue od RHChP. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na houslovou předehru naší Jany. Celkově se dá akce hodnotit jako úspěšná, žádný kopance nebyly, prodali jsme pár cédéček a návštěva byla slušná. Dojezd u libereckýho skofílda Honzy Há taky nebyl vy- loženě špatnej. Děkujeme Kompasovi a Stuartovi (kamera) a za fotky předem Evě.
17.5.	Jediná novinka je ta, že jsme včera v Raspenavě neplánovaně předvedli Stánky v improvi- zované sestavě s kytaristou Alco-Comy za bicími. To byl vůbec dobrej trip, že jo, Michale.
11.5.	Podařilo se nám získat exkluzivní fotoreportáž z výletu Furtchuti do Kostelce nad Černými lesy. Je tady, jinak v sekci Fotky.
8.5.	Tři empétři výhryzy z letošního Majáles včetně Stánků 2003 jsou díky Pepovi Gé ke slyšení v sekci zvukové.
6.5.	Jirkovo zviřátko na otevřené scéně! Nejsme žádní zoofilové, ale Zetor je fakt výstav- ní pašák!! Kromě toho se zdá, že naše častušky budou ke slyšení živě i v červnu.
1.5.	Tak Majáles máme úspěšně za sebou, dramaturg celé akce nás umístil jako třetí od konce, takže jsme si od loňska polepšili. Viděli jsme spoustu dalších skvělých skupin, mezi kterými se ta naše určitě neztratila, protože jsme měli rudá trička. Nahrávali jsme na minidisk a našli se i lidé dobří, kteří obětovali své videokamery, takže se těšíme na výsledky. Vítek si zahrál i s kapelou Alco-Coma, což mu nikdy nezapomeneme. Na závěr našeho setu ale statečně zapěl Stánky a byl konec. Teď se holt bude nacvičovat něco spešl na křest.
27.4.	Technočočka už konečně zaujímá čestné místo ve zvukové sekci!
22.4.	Tak ho máme! Tisící návštěvník je z Liberce, takže ušetříme na poštovném......
17.4.	Informace o nejlepším Vítkovi, kterého kdy Furtchuť měla, najdete tuhlenc.
10.4.	Vzpomínky, Klekánice, nespokojenost, radost, slzy i heavy-metal, to všechno obsa- huje první ze série rozhovorů se zúčastněnými, který těmto antiseptickým stránkám poskytl jeden ze základních pilířů Furtchuti, pan Jiří Šesták. Případní zájemci jej naleznou tadyhlenc.
6.4.	V pátek hraní v Axelu. Malo lidí. Příjemná partička Incognito, vedle které vypadáme a cítíme se jako stoletý stařec a hluchý pes. Zvukař-nezvukař. Nevadí. První prodaná cédéčka. Jedeme domů. V sobotu Stamina. Na začátku strach. Ale jde to, lidi jsou. Patnáctiletý bubeník spí incognito na stole. I když hrajeme Stánky a membrány něžných reprobeden pana Radka K. hrozí proskočením skrzevá mřížky. Venku zuří zima. Málem jsme zapomněli, že jsme v Liberci......
1.4.	Přibyl nám festival v Hrádku nad Nisou. Vítek místo svých oblíbených Rage against the Machine ve walkmanu sjíždí American country Top 40......
30.3.	Z kuloárů prosákla naprosto žhavá novinka: Vítek ukončil členství v hutněkórové formaci Lewisit a od dubna začíná zahřívat bubenickou stoličku s odsáváním v liberecké country skupině Non-Stop. GOD SAVE COUNTRY MUSIC!!!
23.3.	Pro milovníky detailů a archiváře je tady protokol z nahrávání včetně časů a korunek. Celkem zajímavej dokumentek..
17.3.	Nechci malovat čerta na zeď, ale všechno nasvědčuje tomu, že náš Lyžař je zpět! Doufám, že se to obešlo bez větších zranění.....
9.3.	Mno, co je tady vlastně novýho....Vítek je na horách, vymýšlí se finální podoba bookletu, lepí se štítky a kopírujou se cédéčka. Domluvili jsme společný křest v K.Ú.D. s Cheeky Freaky, kteří taktéž nahrávali. Taky budeme asi tvořit.
1.3.	Koncert v Barrandoffu s vlastním zvukem dopadl celkem dobře, zahráli jsme všechno co šlo, něco dokonce dvakrát. Byla to taková soukromější party skrze- vá oslavu konce jedné civilky. Nejhorší moment pak stěhování Vítkovy rakve.